Léčba relapsu

Ve studii HDR2 bylo vyhodnoceno 241 pacientů: 119 v rameni A s 2x DHAP + BEAM+ASCT a 122 v rameni B s vysokodávkovanou sekvenční terapií: CTX+VCR, MTX, VP16 + BEAM + ASCT. V mediánu sledování 42 měsíců nebyl rozdíl mezi oběma rameny ve FFTF (P= 0,56) a v celkovém přežití (P=0,82). 3letý FFTF byl 62 % (95 % CI 56-68 %) a 3leté celkové přežití 80 % (95 % CI 75-85 %).

Hlavním prognostickým faktorem pro PFS a celkové přežití po transplantaci je dosažení PET negativity před ASCT.

U pacientů ≤ 65 let s relapsem nebo progresí HL po první linii chemoterapie je indikována záchranná léčba 2 cykly DHAP (dexametason, vysokodávkovaný cytarabin, cisplatina) s autologní transplantací periferních kmenových buněk (ASCT) po přípravném režimu BEAM (karmustin, etoposid, cytarabin,melfalan). RT je možné použít před nebo po ASCT v případě dosažení parciální remise (PR), a to na oblast PET pozitivního rezidua v dávce 30 Gy/15 frakcí/3 týdny a dále jako součást přípravného režimu. Ozáření všech lymfatických uzlin jako součást přípravného režimu je možné většinou použít jen u těch pacientů, kteří nebyli ozářeni při předcházející léčbě. U vysoce rizikových pacientů, dále pacientů rezistentních na chemoterapii nebo u pacientů v parciální remisi po záchranné chemoterapii, je možné individuálně zvážit tandemovou ASCT s použitím celotělového ozáření jako součásti druhého přípravného režimu.

Možnosti záchranné léčby u pacientů nad 65 let: DHAP, GVD, GCD, gemcitabin, kortikoidy nebo radioterapie.

Brentuximab vedotin je indikován u pacientů s relapsem HL po ASCT nebo po nejméně dvou liniích léčby, pokud pacient není schopen absolvovat ASCT.