Newsletter 01/2017

Vážené kolegyně a kolegové, v tomto čísle newsletteru najdete pozvánku na LYRIC meeting II a krátký souhrn ze 14. konference ICML se zaměřením na Hodgkinův lymfom.

Vzhledem k ohlasu na LYRIC meeting I by jsme vás rádi pozvali na LYRIC meeting II, který bude zaměřený na RECIL hodnocení odpovědi a znovu budou pozváni i specialisté z PET center. Termín konání je stanoven na 18.10. 2017 od 15 do 18 hod., místo konání bude uvedeno v samostatné pozvánce.

14. mezinárodní konference o maligních lymfomech (ICML) – Lugano 14.6. - 17.6.2017

Prognóza pacientů s HL v časných stadiích je vynikající, ale i tato stadia obsahují podskupiny pacientů, kteří by mohli mít prospěch z více či méně intenzivní léčby. Společná studie H10 skupin EORTC/LYSA/FIL (Cottereau a spol.) se pomocí PET snažila dále stratifikovat pacienty (n=255) v časném stadiu HL I/II na základě vyhodnocení celkového objemu tumoru (total metabolic tumor volume TMTV). Podle této studie vysoký vstupní TMTV je jediným faktorem spojeným s kratším OS a je významnějším prediktorem špatného PFS než rozdělení na příznivé a nepříznivé časné klinické stadium HL. Kombinace vstupního TMTV a PET po 2 cyklech chemoterapie jsou nezávislé prediktory pro PFS a OS. Vstupní TMTV umožňuje rozdělení pacientů s negativním PET po 2 cyklech chemoterapie do 2 skupin s odlišnou prognózou: vysoké vstupní TMTV, u kterých je 5letý PFS 81 % a OS 95 %. Naproti tomu pacienti s nízkým vstupním TMTV mají 5letý PFS 95 % a OS 98 %.

Moskowitzová a spol. ve studii fáze II u pacientů s relabovaným HL identifikovala v univariační analýze prediktivní faktory pro EFS: věk nad 45 let, refrakterní nemoc, B symptomy, pokročilé stádium v relapsu HL, vstupní TMTV v relapsu HL, TLG (total lesion glycolysis) a TARC. V multivariační analýze jsou u relabovaných pacientů s HL nezávislé prognostické faktory pro EFS refrakterní HL a TMTV před zahájením záchranné léčby. Ve studii byla použita jako diskriminační hodnota TMTV 109,5cm3 k odlišení velkého a malého TMTV, ale k definitivnímu určení TMTV budou nutné další studie.

Ve studii RATHL u pokročilých HL jsou vstupní TMTV a TLG signifikantně spojeny s odpovědí PET po 2 cyklech a zejména TLG může lépe vyhodnotit vstupní riziko ve srovnání se současnými klinickými parametry (Pike a spol.).

Studie RATHL a americká studie S0816 zjistili, že 23 genový model GEP (gene expression profiling) před léčbou nekoreluje s odpovědí PET po 2 cyklech ABVD a proto tento 23 genový model není vhodný k určení stratifikace léčby- zejména ne k eskalaci léčby.

Prospektivní studie FIL HD0801 potvrdila špatnou prognózu u pacientů s HL v pokročilém stádiu léčených 6 cykly ABVD, kteří sice měli interim PET po 2 cyklech negativní, ale po 6 cyklech byl PET pozitivní (Rigacci a spol.).

Borchmann a spol. v analýze PET2 pozitivních pacientů s pokročilým HL, kteří byli léčeni eskalovaným BEACOPP v rámci studie GHSG HD18 prokázal, že přidání rituximabu k eskalovanému BEACOPP nezlepšilo prognózu pacientů. PET2 nebyl schopen odlišit podskupinu pacientů s vysokým rizikem relapsu. Standardní léčba eskalovaným BEACOPP překonává prognostický význam pozitivního PET po 2 cyklech léčby.

Z nových léků byl Avelumab (anti PD-L1 protilátka) použitý u relabovaného/refrakterního HL včetně relabovaných pacientů po alogenní transplantaci kmenových buněk a dosáhl celkovou odpověď srovnatelnou s ostatními checkpoint inhibitory (Chen a spol).

Studie Brevity hodnotila použití monoterapie s brentuximab vedotinem (do celkového počtu 16 cyklů) v první linii u pacientů s HL nevhodných k standardní chemoterapii ABVD (Gibb a spol.): kompletní metabolická odpověď po 4 cyklech BV byla pouze 26 % a celková odpověď 84 %. Toxicita byla vyšší oproti mladším pacientům.

Brentuximab vedotin byl použit ve studii fáze II u časných stadií HL po ABVD (2-6 cyklů) jako konsolidace místo radioterapie, pokud pacienti dosáhli po ABVD PET negativitu: 2letý PFS byl 100 % (Park a spol.).

Bazarbachi a spol. shrnuli retrospektivní výsledky brentuximab vedotinu (BV) u pacientů s HL v relapsu po alogenní transplantaci z registru EBMT. 184 pacientů relabovalo po alogenní transplantaci, 54 % z nich již bylo léčeno BV před alogenní transplantací a 50 % pacientů bylo v progresi nebo mělo aktivní HL v době alogenní transplantace. Medián doby do relapsu po alogenní transplantaci byl 7 měsíců. Celkem 80 ze 184 pacientů dostalo BV v relapsu po alogenní transplantaci: ze 62 vyhodnotitelných pacientů 27 % dosáhlo kompletní remisi, 42 % parciální remisi a 24 % mělo stabilní nemoc. Odpověď na BV po alogenní transplantaci nebyla ovlivněna tím, zda pacienti dostali BV již v minulosti. Podle univariační analýzy BV neovlivnil chronickou GVHD a 1‐roční OS v relapsu. V multivariační analýze BV neměl vliv na OS. Starší věk, špatný celkový stav v době alogenní transplantace nepříznivě ovlivnili OS. K dosažení kontroly relapsu HL po alogenní transplantaci je BV možné zkombinovat s dárcovskými lymfocyty (DLI) nebo s checkpoint inhibitory, které působí synergicky.

Předběžné výsledky studie fáze 1/2 s kombinací BV a Nivolumabu u pacientů s relabovaným/refrakterním HL ukazují účinnost této kombinace (ORR 85 %, CR 64 %), i když se vyskytly imunitní reakce s potřebou použití systémových kortikosteroidů u 4 pacientů pro pneumonitidu, kolitidu, elevaci AST (Herrera a spol.).

Studie E 4412 fáze 1 ECOG‐ACRIN zkoumá kombinaci BV s ipilimumambem a nivolumabem u pacientů s relabovaným/refrakterním HL (Diefenbach a spol.). Podle předběžných výsledků je účinnost vyšší oproti tomu, kdy se každý z léčiv použije samostatně (ORR 89 %, CR50 %). Tolerance léčby byla obecně dobrá, ale vyskytly se 2 pneumonitidy, proto se plánuje další optimalizace této léčebné strategie.